5 vtipných paranoií, které zažil každý hulič

• 1. "smrdím po trávě?"
• 2. Cokoliv spojeného s policií
• 2. a. Speciální téma: policajní sirény ve skladbách
• 3. Strach z prozrazení a/nebo odsouzení nekuřáky
• 4. Strach ze spadnutí do stereotypu
• 5. Strach z věčného ztrácení věcí
• 5. a. Zapomenutý zapalovač nebo papírky
• 6. Závěr

Když přijde na marihuanu, všichni známe některé z jejích běžných účinků. Někteří lidé propuknou v záchvaty smíchu nebo mají červené oči, jiní dostanou silné munchies, neboli hlad jako deset goril, zatímco další zaznamenají pořádný příval kreativity – u každého prostě probíhá účinek trochu jinak. 

Některé tyto efekty nám dnes přijdou k smíchu, ale je tu jeden vedlejší účinek, který bychom jako huliči nejraději nikdy nezažili: paranoia. Jo, určitě už víte, o čem je řeč. 

Všichni jsme byli aspoň párkrát v situaci, kdy jsme se po kouření, jídle nebo vapování hulení cítili trochu, nebo spíš dost paranoidně. Je to úplně normální, není divu, že Green Day zpívají "Jsem jen paranoidní, nebo jsem jen zhulený?" v jejich hymně Basket Case. 

Takže protože nám mírná paranoia při zhulení není vůbec cizí, tady najdete nejčastější strachy a paranoie, které zažil alespoň jednou každý hulič – včetně strachu, že voníte po trávě, policie, zapomínání a spousty dalších.

1. "Smrdím po trávě?"

Všichni jsme si už někdy dali, než jsme šli něco zařídit nebo se setkat s někým, před kým bychom neměli být zhulení, sorry, not sorry. A pak, těsně před tím, než dorazíme, si uvědomíme, jak moc jsme zhulení, a lehce panikaříme, jestli z nás někdo necítí trávu.

Abychom odpověděli na vaši otázku: záleží. Jestli jste právě hotboxovali auto, tak ano, kámo, voníš po trávě určitě. Když si ale dal venku nebo aspoň s otevřeným oknem? Tak klid, brácho, jen jsi paranoidní! 

Pokud je tedy myšlenka, že z vás každému voní marihuana, častou myšlenkou nebo obavou, co míváte, když jste zhulení, pořiďte si třeba kapesní deodorant nebo sprej. Duševní pohoda v lahvi, jak tomu můžete klidně říkat. 

2. Cokoliv spojeného s policií

Hele kámo, respektujeme tě a díky za tvou službu, ale prosím, nechoď k nám, vážně to kazí atmosféru, takže my už teď radši jdeme domů. 

Nyní vážně – policajti můžou být děsiví, nejen kvůli milionu historek, které jsme slyšeli a neměli by nám být jedno, ale to teď neřešme, ale taky proto, že vypadají hrozivě, jako by je k tomu proškolili.

Možná je to tou uniformou, faktem, že nosí zbraně, nebo tím, jak chodí s hlavou nahoru, a hele co to, ani náznak úsměvu. A pokud ještě není marihuana ve vašem státě legální, ehhh, tak vám dokonce můžou sebrat drahocenné palice nebo udělat vážný problém.

Takže ano, fakt nadskočíme, když vidíme fízly na ulici po pořádném zhulení. Neberte to jako výtku nám, spíš jejich děsivému a agresivnímu dojmu. 

Speciální téma: Policajní sirény ve skladbách

Sakra rapové skladby, už byste s tím fakt měli přestat. Navíc, většina z vás taky hule, takže už dávno máte vědět, jak moc nás ta sirána ve skladbě vždy vyděsí. Kolikrát nám stačí i modré světlo a už se nemůžeme nadechnout. 

Tipy na vtípky

Schovej mobil, zapni nahrávání a zakřič "Kámo, policie!" Pak se směj jejich reakci, funguje spolehlivě. 

Když se zpětně zasmějeme všem těm situacím, kdy jsme nadskočili po zaznění toho zvuku, představovali jsme si policejní auto, které vás staví a vy v parkovišti vašeho fastfoodu otevřete dveře a vypustíte na ně celý hotbox. 

3. Strach z prozrazení a/nebo odsouzení nekuřáky

Když jsme byli mladí a hulili poprvé, všichni jsme se trochu obávali, co si o našem užívání marihuany myslí naši nekuřáčtí příbuzní, autority nebo kdokoliv, na kom nám záleželo. 

Naštěstí to už většina z nás řešit nemusí, nebo aspoň doufáme. Občas ale stejně narazíme na odsuzující nekuřáky, kteří na nás koukají přimhouřenýma očima, téměř jako by nám mohli číst myšlenky – pokud jsou aspoň tak slušní, že si to nechají pro sebe. 

Svět je plný kritických lidí, neutečeme jim a když jsme zhulení a příliš vnímaví, může nás děsit, co si o tom myslí. Hlavně když to je někdo z blízkých, koho fakt nechtějí zklamat. 

A tak se dostáváme k rituálu neprozrazení, který zahrnuje:

• Kapat si kapky do očí, abychom skryli červené oči;
• Umýt si ruce a použít parfém, abychom zakryli pach; 
• A soustředit se, abychom neplácli zhulenou myšlenku.

Ale takhle si opravdové zhulení fakt neužijete. Možná je čas vylézt z huličského šuplíku, říct svým nekuřáckým blízkým, že hulíte, milujete to a rozhodně neplánujete přestat. Tady je návod, jak to říct:

Snad vám tento průvodce pomůže zbavit se běžné stonerské paranoie, kterou jsme zažili snad všichni.

4. Strach ze spadnutí do stereotypu

Tohle hodně souvisí s předchozím bodem: téměř každý hulič, když ne všichni, se aspoň jednou bojí, že spadne do typického stoner stereotypu. Jaký to je? No, klasický obraz flákače ztvárněný v televizi, který věčně nic nedělá a nemá žádné ambice. 

Především tenhle stereotyp je absolutně mimo realitu. Líný hulič není líný kvůli marihuaně, ale protože je línej i střízlivý. Naopak zjistíte, že huliči bývají často hodně chytří a mají úžasné nápady a projekty. 

Sice všichni máme dny, kdy jsme naprosto přilepení ke gauči, hlavně po silné Indice nebo když sníme příliš mnoho jedlých dobrot. A právě v těch dnech, kdy se nemůžeme zvednout z gauče, začne klapat stonerský poplach a strach ze stereotypu se ozve. 

Nebuď v tom, pravděpodobně nejsi, jinak by sis to neuvědomoval. Mrkni na článek o různých typech huličů a zjisti, kam patříš. 

A nestresuj, když se nepoznáš ani v jednom z nich, možná jsi prostě originál.

5. Strach z věčného ztrácení věcí

Jo, když jsme zhulení, jsme trochu rozptýlení, to přiznáme. Právě tahle rozptýlenost vede k tomu, že máme sklony neustále něco ztrácet nebo zapomínat a vzniká další stonerská paranoia: syndrom "mám všechno?" 

Určitě víte, o čem je řeč. Vystoupíte z auta svého kámoše a ještě než dojdete ke dveřím a nemůžete najít klíče na obvyklém místě, už vyšilujete, že jste je nechali v autě nebo ztratili, abyste je nakonec našli v jiné kapse. 

Nebo třeba s telefonem či peněženkou – jdete někam, a jakmile odcházíte, máte pocit, že jste něco z toho ztratili. Nejlepší rada, kterou můžeme dát: vždy se naposledy rozhlédni před odchodem. Ani nespočítám, kolikrát jsem díky tomu zachránil mobil na stole nebo na pultu v obchodě.

Není na tom nic špatného, když se trochu bojíte o své věci – přece jen se z chyb učíme. Jestli jste kvůli tomu měli paranoii, je dost možné, že už jste něco párkrát fakt ztratili, protože jste byli až moc zhulení. 

Zapomenutý zapalovač nebo papírky

Tohle je opravdu smutné. Nepřáli bychom to ani nejhoršímu huličovi: nemít zapalovač. Proto není divu, že člověk začne lehce panikařit, když po ubalení jointa sáhne do kapsy a zapalovač tam není. 

Kdybychom jen mohli rozdělat oheň klacíky, byl by strach z chybějícího zapalovače minulostí. Takže při každém odchodu z domu dvakrát zkontroluj, jestli máš zapalovač u sebe, nebo napiš kámošovi, než skončíte s jointem a bez zapalovače.

Další běžná nehoda – připravíš se, chceš balit a zjistíš, že nemáš papírky. Doporučujeme nosit pár papírků v peněžence, pouzdře na mobil, tašce nebo kdekoliv, kde najdeš šikovné místo pro nouzovou zásobu.

6. Závěr

Takže jo, možná nás marihuana trochu zparanoidní, aspoň si to ale přiznáme a dokážeme se tomu zasmát. Je to prostě součást balíčku, který s hulením občas přijde, a naučili jsme se to zvládat. Navíc, tahle paranoia nám většinou přináší vtipné vzpomínky, takže na tom vlastně nic špatného není. A lepší být opatrný, než litovat. Takže díky, paranoio, že nám pomáháš, když jsme zhulení. Nezapomeňte se v komentářích podělit o vaše nejvtipnější strachy a paranoie, co jste zažili při hulení!